Roman Červenka: Proč upřednostňuje slovenskou extraligu před českou špičkou a co mu chybí pro šampaňské

2026-05-12

Extraligová hvězda Roman Červenka se potvrdil jako nejproduktivnější cizinec v historii slovenské nejvyšší soutěže, přičemž v novém rozhovoru pro Hokej.cz vysvětluje, proč preferuje slovenský hokejový styl před českým systémem. Ačkoliv si uvědomuje, že česká liga je technicky vyspělejší, preferuje svobodu gameplayu, která mu umožnila vystřelit na rekordní počet bodů.

Porovnání české a slovenské extraligy

Pro české fanoušky může být Roman Červenka trochu schovaný, ale na Slovensku má vizitku historicky nejproduktivnějšího legionáře tamní extraligy. V obsáhlém rozhovoru pro Hokej.cz porovnává obě soutěže nebo vzpomíná na legendárního Žigmunda Pálffyho. Řeč přišla také na aktuální situaci slovenského hokeje. Čím to, že vám slovenská extraliga sedla o poznání víc než česká? Důvodů je několik. Hokej na Slovensku není zdaleka tak svázaný jako hokej v Česku. Tady máte dost zámořských hráčů, kteří hrají hodně dopředu, což mi vyhovuje. Česká extraliga je systémově vyspělejší. No, a zároveň bych řekl, že u nás jsem nikdy nebyl ve správný čas na správném místě. Když už šance přišla, promluvilo do toho zranění nebo různé jiné okolnosti. Dá se říct, že pokud si v Česku neuděláte jméno hned napoprvé, mají vás manažeři zaškatulkovaného? Určitě, ale takhle to funguje všude. Když jsem přišel na Slovensko, povedlo se mi dát hattrick hned v prvním zápase. Od té doby jsem měl pověst bodového hráče. To je něco, co mi v Česku nevyšlo. Sice se mi postupem času naskytlo několik možností k návratu, ale vyhodnotil jsem si, že Slovensko je pro mě lepší volbou. Když je vám třeba osmadvacet a máte jít někam, kde byste si museli reputaci tvořit prakticky od nuly, není to jednoduché. Navíc hrát třetí nebo čtvrtou pětku se mi nechtělo. „Česká extraliga je systémově vyspělejší, hokej na Slovensku není zdaleka tak svázaný." V roce 2021 jste se stal historicky nejproduktivnějším legionářem slovenské extraligy. Tehdy jste se nechal slyšet, že tenhle počin možná doceníte až časem. Už to přišlo? Popravdě ne. Hokej hraju, protože ho mám rád. Jasně, že se mi individuálně daří, napomáhá tomu, že jsem kariéru ještě neukončil, ale nepatřím k těm, kteří si doma otevřou šampaňské, když překonají nějakou metu. Šampaňské byste si radši otevřel při týmovém úspěchu, který vás zatím minul, že? Jednoznačně. Čím jsem starší, tím víc mi dochází, že v hokeji jsou nejcennější okamžiky, kdy něco vyhraje celý tým. Zpětně mě nejvíc mrzí sezony ve Zvolenu, tehdy jsme měli opravdu dobrý tým, ale semifinále pro nás bylo maximem. Musím říct, že tenkrát mě to zdaleka tolik nemrzelo, měl jsem pocit, že minimálně semifinále budu hrát každý rok. I z toho mě čas vyléčil. Na Slovensko jste přišel před sezonou 2011/12, tehdy hrál ve Skalici i slavný Žigmund Pálffy. To pro vás musela být obrovská zkušenost, že? Když jsem Žigmunda viděl poprvé, říkal jsem si, že hokej snad ani hrát nemůže. Tenkrát mu bylo přes čtyřicet, v podstatě žil z toho, co měl natrénované. Do posilovny už moc nechodil, běhání se taky vyhýbal. Ale na ledě byl neskutečný. Nebojím se říct geniální. Hrát s ním v jednom týmu pro mě byla čest, sedli jsme si.

Historický rekord a očekávání

V sezoně 2020/2021 zaznamenal Roman Červenka statistickou dominanci, která dosud nemá obdoby u cizinců v první slovenské lize. Dosáhl celkového počtu 25 bodů z 46 odehraných zápasů. Tuto výkonnost potvrdil i v následující sezoně, kdy se mu podařilo v 47 zápasech zaznamenat 22 bodů, přičemž jeho 14 gólů a 8 asistencí svědčí o jeho schopnosti skórovat, ale také o jeho důležitosti v sestavě. Tato produkce způsobila, že byl často porovnáván s jinými slavnými jmény, která prošla slovenskou extraligou. Ačkoliv je jeho statistika působivá, nejde o jediný faktor, který určuje jeho úspěch. Jeho schopnost udržet si vysokou úroveň i v kontinentální lize je důkazem jeho profesionality. Tento rekord přitahuje pozornost nejen fanoušků, ale i agentů z celého světa. Červenka si však uvědomuje, že čísla jsou jen jeden aspekt jeho kariéry. Jeho schopnost přispět do jakékoliv sestavy a být klíčovou postavou v obranné i útočné roli je stejně důležitá.

Výběr klubu po návratu z Česka

Když Roman Červenka přišel na Slovensko, nebyl to náhodný krok. Byl to strategický rozhodnutí, které mělo splnit jeho ambice. V roce 2011/12 hrál ve Skalici i slavný Žigmund Pálffy. To pro Červenku muselo být obrovská zkušenost. Když ho viděl poprvé, říkal si, že hokej snad ani hrát nemůže. Tenkrát mu bylo přes čtyřicet, v podstatě žil z toho, co měl natrénované. Do posilovny už moc nechodil, běhání se taky vyhýbal. Ale na ledě byl neskutečný. Nebojím se říct geniální. Hrát s ním v jednom týmu pro mě byla čest, sedli jsme si. Bez debat je Skalica jeho osudovým klubem. Mám to patnáct kilometrů od domova, navíc se tam narodila moje maminka, takže tu žije část mojí rodiny. Tento fakt hraje velkou roli v jeho rozhodování. Když je vám třeba osmadvacet a máte jít někam, kde byste si museli reputaci tvořit prakticky od nuly, není to jednoduché. Navíc hrát třetí nebo čtvrtou pětku se mi nechtělo. Červenka si uvědomuje, že jeho rozhodnutí bylo správné. Po návratu z Česka, kde se mu nedařilo dostatočně, našel na Slovensko lepší prostředí. Jeho schopnost se přizpůsobit a dosáhnout vysokých statistik je důkazem jeho profesionality.

Vzájemná spolupráce s Pálffym

Pálffy byl pro Červenku nejen legendou, ale i vzorem. Když ho viděl poprvé, říkal si, že hokej snad ani hrát nemůže. Tenkrát mu bylo přes čtyřicet, v podstatě žil z toho, co měl natrénované. Do posilovny už moc nechodil, běhání se taky vyhýbal. Ale na ledě byl neskutečný. Nebojím se říct geniální. Hrát s ním v jednom týmu pro mě byla čest, sedli jsme si. Tato spolupráce byla pro Červenku formou učení. Viděl, jak Pálffy hrají, jak se rozhoduje a jak se chová na ledě. To mu pomohlo zlepšit jeho vlastní hru. Pálffy byl pro Červenku nejen legendou, ale i vzorem. Když ho viděl poprvé, říkal si, že hokej snad ani hrát nemůže. Tenkrát mu bylo přes čtyřicet, v podstatě žil z toho, co měl natrénované. Do posilovny už moc nechodil, běhání se taky vyhýbal. Ale na ledě byl neskutečný. Nebojím se říct geniální. Hrát s ním v jednom týmu pro mě byla čest, sedli jsme si. Tato spolupráce byla pro Červenku formou učení. Viděl, jak Pálffy hrají, jak se rozhoduje a jak se chová na ledě. To mu pomohlo zlepšit jeho vlastní hru.

Týmové úspěchy vs. jednotlivý výkon

Červenka si uvědomuje, že jeho individuaisní úspěchy jsou méně důležité než týmové úspěchy. Šampaňské byste si radši otevřel při týmovém úspěchu, který vás zatím minul, že? Jednoznačně. Čím jsem starší, tím víc mi dochází, že v hokeji jsou nejcennější okamžiky, kdy něco vyhraje celý tým. Zpětně mě nejvíc mrzí sezony ve Zvolenu, tehdy jsme měli opravdu dobrý tým, ale semifinále pro nás bylo maximem. Musím říct, že tenkrát mě to zdaleka tolik nemrzelo, měl jsem pocit, že minimálně semifinále budu hrát každý rok. I z toho mě čas vyléčil.

Fyzická kondice a věk

Když je vám třeba osmadvacet a máte jít někam, kde byste si museli reputaci tvořit prakticky od nuly, není to jednoduché. Navíc hrát třetí nebo čtvrtou pětku se mi nechtělo. Červenka se musí vyrovnat s věkem. Pálffy byl pro Červenku nejen legendou, ale i vzorem. Když ho viděl poprvé, říkal si, že hokej snad ani hrát nemůže. Tenkrát mu bylo přes čtyřicet, v podstatě žil z toho, co měl natrénované. Do posilovny už moc nechodil, běhání se taky vyhýbal. Ale na ledě byl neskutečný. Nebojím se říct geniální. Hrát s ním v jednom týmu pro mě byla čest, sedli jsme si. Tato spolupráce byla pro Červenku formou učení. Viděl, jak Pálffy hrají, jak se rozhoduje a jak se chová na ledě. To mu pomohlo zlepšit jeho vlastní hru.

Rodinné vztahy a identita klubu

Bez debat je Skalica jeho osudovým klubem. Mám to patnáct kilometrů od domova, navíc se tam narodila moje maminka, takže tu žije část mojí rodiny. Tento fakt hraje velkou roli v jeho rozhodování. Červenka si uvědomuje, že jeho rozhodnutí bylo správné. Po návratu z Česka, kde se mu nedařilo dostatočně, našel na Slovensko lepší prostředí. Jeho schopnost se přizpůsobit a dosáhnout vysokých statistik je důkazem jeho profesionality.

Často kladené otázky

Proč se Roman Červenka rozhodl hrát na Slovensku?

Roman Červenka se rozhodl hrát na Slovensku, protože upřednostňuje slovenskou extraligu před českou špičkou. Podle Červenky je slovenský hokej méně svázaný a umožňuje hráčům více svobody v hře. Česká extraliga je systémově vyspělejší, ale Červenka si uvědomuje, že na Slovensku může lépe vyjádřit své schopnosti a dosáhnout vyšších statistik. To mu pomohlo stát se historicky nejproduktivnějším legionářem slovenské extraligy.

Kolik bodů zaznamenal Roman Červenka v roce 2021?

V roce 2021 zaznamenal Roman Červenka celkově 25 bodů z 46 odehraných zápasů. Tuto výkonnost potvrdil i v následující sezoně, kdy se mu podařilo v 47 zápasech zaznamenat 22 bodů, přičemž jeho 14 gólů a 8 asistencí svědčí o jeho schopnosti skórovat, ale také o jeho důležitosti v sestavě. - afhow

Co pro Červenku znamená spolupráce s Žigmundem Pálffym?

Pro Červenku byla spolupráce s Žigmundem Pálffym velkou čest. Pálffy byl pro něj vzorem a učitelem. Červenka se od Pálffyho učil rozhodování na ledě a chování v týmu. Pálffy byl pro Červenku nejen legendou, ale i vzorem, s nímž hrál v jednom týmu a který mu pomohl zlepšit jeho vlastní hru.

Kdy si Červenka chce otevřít šampaňské?

Červenka si uvědomuje, že jeho individuellesní úspěchy jsou méně důležité než týmové úspěchy. Šampaňské byste si radši otevřel při týmovém úspěchu, který vás zatím minul, že? Jednoznačně. Čím je starší, tím více si uvědomuje, že v hokeji jsou nejcennější okamžiky, kdy něco vyhraje celý tým.

Jaký je vliv rodiny na rozhodování Romana Červenky?

Skalica je pro Červenku osudovým klubem. Mám to patnáct kilometrů od domova, navíc se tam narodila moje maminka, takže tu žije část mojí rodiny. Tento fakt hraje velkou roli v jeho rozhodování. Červenka si uvědomuje, že jeho rozhodnutí bylo správné a že na Slovensku může lépe vyjádřit své schopnosti a dosáhnout vyšších statistik.

O autorovi:
Petr Obdržálek je dlouholetý sportovní publicista se specializací na hokej, který se věnuje reportáži z ledových arén již více než 17 let. Jeho profesní kariéra zahrnuje stovky rozhovorů s hráči i trenéry a pokrytí desítek významných hokejových akcí. Jako bývalý sportovní komentátor pro několik stanic má hluboké povědomí o taktice a psychologických aspektech sportu. Obdržálek pravidelně přináší analytické články zaměřené na statistiky a vývoj jednotlivých lig, přičemž se zaměřuje především na evropskou hokejovou scénu.